Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kdesi nad potemnělým obzorem hřmí a tříhlavá stockholmská saň se důstojně vynořuje z chuchvalců černých mraků.
Fascinace Velkou válkou mě provází od raného dětství, kdy jsem z kazet hltal geniální Werichův přednes Haškovy existenciální klasiky...
Nashville je znám z mnoha důvodů, melodický black metal mezi ně však rozhodně nepatří. Přesto se po místních hřbitovech prohání dvojice mladých cápků s corpsepaintem a natáčí tu na VHS kameru klipy ke svým mladickým nerozvážnostem.
Opera lyrique či také tragédie en musique je francouzský operní žánr, který je inspirovaný klasickými tragickými příběhy...
Co je pro mě americká gotika? Citát z geniálního románu Krvavý poledník Cormaca McCarthyho to řekne lépe než akademická stať: „When the lambs is lost in the mountain...
Neútěšná, nehostinná, jinozemská krajina Islandu příliš neasociuje slovo „úrodný“...
S dobrými věcmi se nemá spěchat. S těmi skvělými ještě méně. Druhé album řeckých psychedeliků VILLAGERS OF IOANNINA CITY vyšlo původně už loni na podzim...
Dlouholeté přátelství s redakčním knížetem death metalové noblesy Reaperem mě naučilo, že člověk by měl mít na vše absolutní nároky.
Stárneme, nedá se svítit. Druhdy zapálené debaty o deskách, v nichž zasvěcená argumentace přecházela do kopanců ad hominem...
Fanoušci oldschool thrash metalu před nedávnem trdlovali u nových nahrávek HAVOK a WARBRINGER a já se jim vlastně nedivím.
Reportáže psané na oprátce, recenze psané bez znalosti kontextu… co je víc? Julka se ptejte, já se jdu věnovat tomu druhému.
Můj blízký vztah s Miltonovými pohrobky trvá už požehnaných 27 let, což je podstatně déle než ostatní moje vztahy.
Blízký východ z provincie Quebec vrací úder! Tři roky po vydání výborného alba „Ruins Of Empires“ se tenhle žánrově agilní kvartet kolem marockého rodáka Achrafa Loudiyho vrací s další náloží multikulturního a řádně pompézního metalu.
Nerad to přiznávám, ale překvapivý (paradigmatický) obrat, který jsem ve vztahu k TRIVIUM naznačil v recenzi na předchozí počin „The Sin And the Sentence“...
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
